Náš dorost zažil horskou dráhu a dá se říct, že sezonu 2025/26 se dá rozdělit do tří částí – a to jak z hlediska samotné sezóny, tak z hlediska výkonnosti mančaftu. Po absolvování srpnového soustředění přišel začátek sezony relativně rychle a hned v prvních zápasech jsme zjistili, že jsme daleko od představ a cílů, které si dlouhodobě nastavujeme.
Hned po prvních dvou zápasech, které jsme oba prohráli se skórem 2:7 bylo jasné, že se musí některé věci změnit. Počínaje samotnou hrou, která dřela od prvních doteků, po mentalitu a samotné nastavení do jednotlivých zápasů.
V třetím zápase přišel zlom, který nastartoval vítěznou šnůru 5 zápasů, a hlavně dobré předvedené hry a individuálních a týmových výkonů. Poté přišla prohra 1:4 v Roztokách, která nám poukázala další mezery ve hře a díky videu, které poskytlo pomocí VEO domácí mužstvo, jsme si mohli některé situace ukázat. Následovaly dva nesmírně těžké zápasy – první, možná nečekaně, s Libčicemi, které přijely nahecované a využily počasí, které nám neumožnilo se ukázat hezkým fotbalem. Výhra 3:2 nás posunula na ještě těžší zápas v Jílovišti za umělého osvětlení a bez kapitána Vojtěcha Veselého, ale i tento zápas jsme dokázali vyhrát – a to díky velké dávce štěstí, dobrého výkonu gólmana, ale také správnému nasazení a mentalitě.
Následovala odveta s týmem z Roztok na domácím hřišti. Od první minuty jsme ukázali, že chceme zápas vyhrát a ačkoli se to nepodařilo, tak remízu 2:2 jsme s pokorou přijali a byli jsme tak prvním mužstvem, které Roztoky obralo o body. Tímto zápasem se završila podzimní část a mezi trenéry panovala relativně spokojenost.
V zimní pauze se trénovalo na menším hřišti u školy. V možnostech byla i atletická dráha, kterou jsme několikrát využili k nabrání kondice. Po přípravě a pár přátelácích jsme se ocitli před branami jarní částí soutěže.
Hned nás čekala těžká prověrka v Červeném Újezdě, kterou jsme s těží zvládli a odvezli jsme si 3 body po obratu v posledních 5 minutách hry. Následně přišel náš nejlepší zápas sezony – výhra s jedním z adeptů na postup – Hostivicemi – vysoko 5:1. Ze zápasu, a hlavně předvedené hry, jsme měli radost. Díky pilnému trénování standardních situací jsme si dokázali poradit ze 3 rohů. V dalším zápase jsme z nich těžili nadále, houževnaté Velké Přílepy jsme na venkovním hřišti porazili 3:2.
Poté přišel, pro nás bohužel nešťastný, zlomový okamžik sezony. Zápas v Hradištku jsme nezvládli, po individuálních minelách a při jarním prudkém dešti jsme pouze remizovali 4:4 a na hon o první příčky jsme mohli zase zapomenout. Ačkoli jsme poslední zápas před nadstavbou s Jinočany zvládli 4:3, tak jsme ztráceli stále 5 bodů před finálovou částí soutěže.
A ta se nám absolutně nepovedla. Hned první zápas nás čekaly Roztoky, proti kterým jsme uhráli na podzim 1 bod. Prohra 3:6 znamenala, že postup je možný pouze v teoretických rovinách. To bychom nesměli další zápas v Červeném Újezdě prohrát 2:3, kde jsme si „vyžrali“ naši neukázněnost a nechali si dát zbytečnou červenou kartu a zbytečné góly. Další dva zápasy byly jen ukázkou našeho tehdy fotbalového a mentálního zmaru, oba jsme nezvládli a prohráli 2:7 a 2:8 s Hostivicemi a Roztoky. V posledním zápase, kde se hrálo už jen o nic neřešící výsledek, jsme sice remizovali 5:5 a výkon byl o poznání lepší, než minulé zápasy, ale nezaviněně se nám zranil na dlouhou dobu jeden z klíčových hráčů jarní části – Ondřej Novotný. Přejeme mu hodně sil do dlhosouhé rekonvalescence a věříme, že nás bude podporovat i z tribuny. Bude to potřeba, protože nás čeká obměna kádru a je třeba najít nového lídra, kterým Ondřej bezpochyby být mohl.
Při správné mentalitě a správně nastavené přípravě na sezonu věříme, že můžeme bojovat o ty nejvyšší příčky a o postup do kraje. Je to jen o nás, tak do toho dejme maximum.