Nebesa (alespoň ve Středočeském kraji) nebyla v neděli fotbalu příliš nakloněna. Od rána se protrhla, jako toho neměla za poslední dny dost :-) Terén dostal hodně zabrat, konkrétně v Rudné byl dopoledne na samé hranici regulérnosti.
Přesto se muselo hrát. Regule jsou regule. Podle nich musejí být podzimní zápasy nutně odehrány na podzim. V nejvyšších soutěžích se to dá pochopit. Do některého týmu může v zimním přestupovém okně přestoupit Messi, Ronaldo nebo snad Haaland a tím pádem značně narušit regulérnost soutěže. Ale v lize, kde se nesestupuje? Nezlobte se na mě. Kdyby se zápas odehrál ve všední den v dubnu nebo květnu, co by se asi tak stalo?
Takhle trpěl správce hřiště, který se v přímém přenosu díval, jak jeho stovky hodin práce mizí v propadlišti dějin. A všichni přítomní trpěli strachem, aby se někomu něco nestalo. To se nejspíš podařilo. Že se měl hrát ještě fotbal?
Ano, hrál se. I když ve druhém poločase už se o fotbalu moc mluvit nedalo. V první půli jsme začali lépe, ale hosté po střele z velké dálky vedli. Po dvou gólech Tomáše Čížka (druhý velmi neobvykle hlavou, ale centr Filipa Finstra byl geniální) jsme vedli 2:1. Libčice ale stačily do přestávky vyrovnat. Hodně lacině.
Velkým štěstím bylo, že v 51. minutě dokázal Patrik Janda propálit míč do sítě. Od té doby se už hrál jiný sport. Občas vodní pólo, chvílemi bahenní souboje. Po zemi se víc než na dva metry přihrát nedalo. Zraněný kapitán Vojta Veselý po zápase v kabině prohlásil - "To byla fotbalová poezie, hoši." "Ty vole, chtěl bych tam vidět tebe," dostalo se mu odpovědi. :-))
Ale vyhráli jsme, máme tři body, v tabulce jsme si pojistili třetí místo.
Příští pátek hrajeme netradičně od 18:30 pod umělým osvětlením v Jílovišti.
Foto z vodního póla zde