Nedělní počasí dopoledne nakonec vyšlo lépe, než předpověď. Bohužel, to samé již nešlo říci o výsledcích zápasů obou našich týmů. To, že nastupujeme proti silnějším soupeřům, jsme věděli, ale pořád tam byla ta malá jiskřička naděje, že bychom mohli hrát alespoň trochu vyrovnaná utkání a neprohrát vysokým rozdílem.
A v případě týmu A se to tak nějak jakoby částečně i povedlo. Nedá se totiž říci, že by Hostivičtí v zápase vyloženě dominovali a úvodní desetiminutovka byla skutečně vyrovnaná. Pak, ale hosté postupně ukázali svou kvalitu. Hráli chytře a využívali svojí fyzickou a tělesnou převahu, zatímco my jsme se báli jít do osobních soubojů a (i přes úvodní instrukce trenérů, že brání všichni) opět dovolili soupeři častá přečíslení a úniky za obranu. Nedůslednost v přistupování k hráčům a jejich bránění nás pak stála spoustu jednoduchých gólů.
Nadějí na lepší výsledek pak pro nás byla vyrovnaná partie ve třetí části zápasu, ve které bylo skóre vyrovnané a dali jsme 4 branky! Navzdory dobré náladě a motivační řeči trenérů v průběhu přestávky, ale tato naděje vzala za své v poslední dvacetiminutovce zápasu kdy jsme dostali nasypáno 7 kousků.
Objektivní optikou jsme neměli na to, Hostivické v této formě a sestavě porazit, ale těch celkem 7 inkasovaných branek na jejich kontě ukazuje, že ani oni nejsou neomylní a naopak, že i my umíme skórovat proti takto silnému soupeři.
Konečné skóre sice 7:19 (1:4, 1:4, 4:4, 1:7), ale celkový dojem z našeho výkonu není až tak negativní jak by se mohlo zdát. Chlapci se snažili, hráli týmově a viděli jsme i řadu krásných fotbalových akcí.
Tým B již standardně doplněn čutálisty z U8 nastoupil proti velice silnému soupeři z Jinočan, inspirativně vedenému skvělými trenéry, a od začátku jsme tahali za kratší konec. Skóre 4:24 odpovídá tomu, že v této kategorii nemáme klasického brankáře, a na čem také musíme zapracovat, je důraz a kvalita na vlastní polovině hřiště. Tentokrát se tedy zázrak obratu, jako v Tuchoměřicích nebo Jenči, nekonal, protože nám nefungovalo téměř nic.
I přes to, že během zápasu se o trenéra pokoušeli mdloby a musel několikrát zvýšit hlas, tak na konci bylo potřeba chlapce povzbudit, protože se jednalo o velkou školu, kterou na tréninku prostě nevyzkoušíte.
Zvláštní poděkování patří opět rodičům za podporu a fandění během celého zápasu.