Ta série je tak dlouhá a bolestivá, že o ní bolí i psát ... Naposledy jsme vyhráli 30. května nad Černošicemi 2:0. Od té doby deset zápasů – tři remízy a sedm porážek.
V sobotu proti Chýni se všeobecně čekalo, že sérii ukončíme. Bez potrestaných Jakuba Štancla (tři zápasy) a Denise Vrchoty (čtyři zápasy) se nám to ovšem nepodařilo. Nedokázali jsme soupeře dostat pod trvalejší tlak, takže dlouho logicky nepřicházely ani větší šance.
Nastoupili jsme v této sestavě: M. Drápela – D. Mysliveček, V. Fatka, Š. Rákoš (85. M. Procházka), V. Veselý – T. Kopecký (55. M. Vrchota), O. Jireček, F. Finstr, M. Mareček (46. N. Vácha) – P. Janda, J. Krátoška.
Navíc se nám stala nepříjemnost, která se nám stává docela často. Dostali jsme gól do šatny. V 52. minutě jsme neuhlídali Krause a ten hlavou upravil na 0:2. O chvíli později Filip Finstr jako první pochopil, že bez střely na bránu gól prostě nedáte. Napřáhl zhruba z 20 metrů a s pomocí teče snížil. A v 68. minutě bylo vyrovnáno. Ondra Jireček nádherně vysunul Patrika Jandu a ten neméně hezky zakončil. Parádní akce, 2:2! Najednou jsme byli lepší, běhavější, hosté tahali nohy. Jenže v 78. minutě jsme nechali Kolkopovi obrovský prostor k zakončení. Našeho gólmana se mohl zeptat, kam to chce, a možná si ještě zapálit doutník. Nezaváhal.
Jak to tak bývá, v závěru už to byla křeč. Z osmi zápasů a 24 množných bodů jsme získali dva. V neděli od 15:30 hrajeme ve Velkých Přílepech.