Kategorie: ŽÁCI ST., STARŠÍ PŘÍPRAVKA, ŽÁCI ML. (U12)

Mšeno 2019

Omluvte výpadky( a pravopis) na trase . Závada není na Vašich přijímačích. Text neprochází žádnou cenzurou.

Mšeno 2019

V sobotu si pro nás přijeďte mezi 8:30 -  9:00 

Úterý

 

Zaběhlý denní rytmus se nemění. Dopoledne dřina, odpoledne stadión a kolo.

Při dopolední části poznáváme, že ležet u tabletu,telefonu,PSPéčka atd  tady fakt nebudeme.

Pokusíme se o nějaký fígl snad v každé kategorii. Předstíráme nemohoucnost, protože nás snad kromě vlasů bolí úplně všechno. Jenže Jerry je profík a za ta léta co se o nás stará prokoukl všechny záchvaty simulantismu.

Někomu podá placebo, někoho ošetří tejpem a všichni musíme do procesu. To se nepovedlo. Trenéři nám tvrdili, že to rozběháme a bohužel měli pravdu. 

Nechápeme proč zrovna úterý je den, kdy makáme snad nejvíc. Pár jedincům se přeci jen „přitížilo“ a tak dostavají individuální úlevy. Kolena se nedají moc ohýbat a kotníky také trpí. 

Ostatní „ladně“ překonávají různá stanoviště kruhových tréninků. Jo bolí to jak sviňa. Když jsme před zahájením dopolední části podivně zíraly na trenéry, kteří nám představovali kruhový trénink a vesměs všechna staveniště dotvářeli v podstatě pravidelný čtverec měli jsme pochyby o jejich alespoň základním vzděláním. To přece známe všichni ze školy, že kruh by měl být kulatý.

Po prvních přestávkách už na to ale nemyslíme vůbec. Je to jedno, kruh, čtverec, trojúhelník. Prostě musíme navštívit každé stanoviště, tam na 100% splnit dané cvičení a přesun mezi stanovišti zvládnout alespoň v poklusu. Chůze není tolerována. 

Zvlášte povedenou taškařicí je skok přes švihadlo. Někomu je dané sportovní náčinní úplně cizí, pro někoho je příliš dlouhé, pro jiné zase krátké a vůbec je to úplně na ….  V časovém limitu si různě „ubližujeme“ (pár drobných doteků tohoto geniálně jednoduchého nástroje, nám ale doopravdy žádnou fyzickou újmu nezpůsobuje) : pozn. redakce.

Čas se zatraceně vleče a balón jsme zatím viděli jen schovaný ve vaku na přenášení.  

 Do oběda ještě zjišťujeme, že se do míče nejen kope, ale dá se s ním i házet, běhat v ruce, a dokonce na něm i cvičit klik ( a to bolí zatraceně ). 

Konečně máme úmornou dopolední část za sebou. 

Oběd : těstoviny s kuřetem na paprice

Odpoledne vysněný stadión . Přípravka s mladšímy žáky hrají přípravný zápas mezi sebou. Různě promíchaní, dle kategorií a tak po různu. Po dopoledním záběru nás míč občas nechce poslouchat, ale to je jasné. Po krátké chvilce je však již vše tak jak má být. Trenéři jsou mile překvapení, jak někteří hráči zvládají přechod na větší fotbal. Přeci jen šířka fotbalového stadiónu je už pořádná porce prostoru po kterém se musíme pohybovat.

Výsledky neřešíme vůbec, ale v jednom ze zápasů se dokonce mladším hráčům podaří být o jeden , či dva góly úspěšnější. 

Starší žáci na rovném terénu pilují kombinace, standartky, střelbu a zrychlují hru. Během soustředění je v plánů „modelové“ utkání s dorostem, a tak je potřeba se řádně připravit. Radim uděluje rady co a jak by rád od svých svěřenců v zápase viděl. 

Dorost jede zase na výšlap. Dle kusých informací, které se do naší redakce po různu donesly, je tato část zpravodajstvý poměrně úsměvná. Dnes Vás bohužel zklamu. Cesta je naplánována jen a jen po asfaltu a ke vší smůle ještě v naprosto pohodovém počasí, kdy nemá ani krápnout. Když se skupina jezdců v čele s dnes snad již legendárním Vlčákem vydává na trať, mnozí si od toho slibují, že je to naprosto poslední jízda. Jsou již zřejmě hodně zatavení, protože se pokouší trenérům v nutit nějaká ultimáta. Jenže v trenérském fár plánu je ještě určitá část přípravy v sedle stále neodškrtnuta. Uvidíme dle počasí, kdo bude mít pravdu.

K dnešní cestě bohužel není nic co dodat. Zřejmě jsme hochy naučili jezdit na kole. Možná jsme se měli věnovat jinému sportu než fotbalu. 

Snad jen krátká rekapitulace:

Ujetí cca 24 km. Vše po suchém asfaltu. Bez technických problémů. Bez kolizí.

 Po cestě zastávka v zahradní restauraci jednoho malého rodinného pivovaru (Neumann), kde nás Vražda všechny v rámci motivace pozval, na limonádu a dospěláky na pivko. Zřejmě je taky hodně vyčerpán a tak toho rádi využijeme a svoje „chectáky“ pošetříme. Domča se toho nebál, a dal si na Vraždu i kapůčo. No co když říkal že nás zve. 

Cestou zpět nepříjemný proti vítr, který nám dává poznat že i mírný kopeček, když je táhlý umí svaly parádně zahřát. Trenérovo nahlas vyřčené LAKTÁT chápeme všichni, kteří jsme viděli film Bajkeři.

Na středu máme slíbeno, že na kolo nepojedeme, takže další cyklofejeton je v nedohlednu.

Večeře : Ovocné knedlíky s jahodami . Dospěláci volí povětšinou uzené koleno, které zde ostatně velmi rádi konzumují každý rok. 

Přejeme dobrou noc. Večerka je dodržena bez problému.

 

Pondělí

 

Celý den má v podstatě propršet. Trenéři při krátké ranní poradě řeší jestli nezvolit nějaký celodenní výlet např.vlakem.  Po znovu prozkoumání meteo radaru padá rozhodnutí. Dopoledne odtrénujeme a odpoledne trošku upravíme dle aktuálního počasí.

Dopolední část nakonec zvládáme celkem bez deště.

K obědu máme : uho s bramborem .

Po poleďnáku se rozdělujeme. Dorost opět do šlapek . Nutno přiznat, že se nám doopravdy nechce. Je hnusně a hlavně tušíme že to bude zase pruda.

Zbytek zůstává v kempu a dle počasí se střídavě pohybuje mezi ubytovnou, tréninkovou plochou, tribunou  a restaurací. 

Prší hodně a tak Robert s Ondrou vytasí plán v podobě fotbalového kvízu. 30 otázek o fotbale se zdá jako poměrně trefné téma.

Snad všichni hráči odpovídají na minimálně 15 z nich správně . Jen Adam S Filipem se ukazují jako opravdový experti . Ty mají zaručeně 20 kladných bodů. Jsou to jasní vítězové.

Radim využívá přestávky k rozpravám s U15-kama o nové sezóně, taktice a cílech. Probíhají i návrhy na volbu kapitána. Jako motivaci má pro kluky připravenou další z lazebnických specialit, kterou si nechá v případě splnění plánu vyrobit na své bujné kštici. Je to sice klokan, ale zřejmě jen z nostalgie. Musíme všichni klukům držet palce, protože 3 nejhezčí barvy mu budou zajisté opět velmi slušet. 

Večeře : špágy s omajdou a strouhaným sýrem.

Osobní volno je již skoro bez deště, takže se ještě individuálně vydáváme na tréninkové hřiště k různým finesám, fotbálku, střelbě na kasu. Kdo co chce. Přece musíme dohnat, ten čas, o který nás připravil místy až přívalový liják.

Večerka v poklidu.

Dále jen pro zájemce o cyklistiku :

Dorostenci jak je uvedeno víše v textu znovu jedou na cyklo tůru. V plánu je cesta přes pokličky na ještě jeden podobně zvaný přírodní úkaz.

Začínáme opět asfaltkou přes Mšeno. Kupodivu až za náměstí vše bez kolize. Hned v prvním nájezdu na turistickou cestu je tu to samé jako v sobotu. Jedeme v peletonu. Vražda určuje změnu trasy směrem do prava, do uličky mezi domy. A hned je tu malý karambol. Jeden z jezdců „vybrzdí“ zbytek skupiny jedoucí za ním a tak dochází k pádu. Zase to odnesl Vlčák. Má fakt smůlu. Zdravotně vše v pořádku, ale stejně jako v prvním případě se mu zasekl řetěz. Jelikož je zřejmě již zvyklí na servismeny kolem sebe, tak se ani nepídí po příčině toho, proč mu kolo nejede. Ostatní pokračují dál a tak mu řetěz pomohu nasadit já, abychom se neztratili.

Přijíždíme do lesa s plánem, že nás před deštěm ochrání stromy. Prší dost a cesta se mění v bláto.

První sjezdy zvládáme bez problému. Jenže staré cyklistické pravidlo říká, že máš začínat nahoru. Co nás asi tak čeká na zpáteční cestě ? Na pár chvilek se „srabácky“ ubíráme po asfaltce. Jenže nastává klasický technický problém. Aplikace Vražda route planner se nečekaně pokazila a nepomáhá ani reset. Aktualizace v nedohlednu. Na tísňové zákaznické lince to nikdo nebere. Sáhneme ke klasické papírové mapě, která bohužel pamatuje zdejší již mnoho století dávno vyhlášenou historickou památku zříceninu hradu Houska jako novostavbu. Beru zpět slova chvály na Vraždův plánovací um. Ještě že je v naší malebné zemi tak rozsáhlé a podrobné turistické značení. Vyrážíme po modré. Jenže cíl naší cesty se nám vzdaluje. Něco je jinak. Vytáhneme z rukávu poslední záchranu . Ještě že sebou máme skauty. Ty v mapách číst umí.  A tak na informační ceduli vytyčíme nový cíl. Opět po „mazláku“ . 

Projíždíme se po místech o kterých snad ví jen domorodci. Déšť přidává na intenzitě a tak je nám jedno jestli občas projedem nějakou louží. Horší to snad už být nemůže. Později poznáme že může. 

Když se tráva namočí, tak je mokrá. Když je mokrá, tak klouže. A když se k tomu přidá stoupání cca 20%, tak z toho jasně vychází, že na horu vyjede snad jen mag…r . U nás ve skupině jich pár je. Ostatní znechuceně kolo tlačí. Jsou mokří a špinavý a k tomu nemluví úplně spisovnou mluvou. Několika slovům jsem ani nerozuměl, ale význam byl jasný z pouhého pohledu na štvanou zvěř.

Zastávka u tothemů byla opravdu nutná. Jeden dnes už dávno legendární film a pubertálních dětech na lyžařské výcviku má v sobě kromě jiného ukrytou památnou větu, která nádherně vystihuje situaci ve které se nacházíme. „Je to sice delší, ale o to horší cesta“ Před námi je totiž neuvěřitelný krpál, do kterého se jde špatně i za sucha a bez kola. 

Supíme, nadáváme ale tlačíme. Jsme na vrcholu ( o silách se to ale říci nedá ) . No nic vezmeme to tou soutěskou mezi ohradníky zavelí ten, který nás sem poslal. 

Konečně trocha zábavy. Cesta vede z kopce a je doopravdy dosti úzká. A protože jsme doposud moc nepadali,tak teď se tomu zřejmě nevyhneme nikdo. Na kole, ve stoje, obě ruce v křečích držící brzdy a kolo se samovolmě sune jako nezabržděné auto po sněhu. Poznáváme co je to smyk zadní nápravy a driftování. 

Vlčák tomu dává punc dokonalosti. Kolo se nedá skoro ovládat a tak končí zamotán do ohradníku, přeráží jeden dřevěný sloupek ale pořád je s kolem pevně spojen. Sloupek by asi upadl i při špatném pohledu na něj. Je značně ztrouchnivělí a tak si s uvedením do původního stavu nelámeme hlavu. Naštěstí byl ohradník pouze „provázkový“ a ne elektrický. Po vymotání a podrobné prohlídce jak jezdce tak „ďábelského“ stroje pokračujeme dál. Pár nástrah přes cestu již překonáme bez větších komplikací. Jenže na rovinu to máme ještě propastných 50 metrů. A co myslíte? Když to 10 lidí zvládlo jak dopadne Vlčák ? Nezklamal a zase se ukázkově sklouzl. Je jasně nejšpinavější ze všech. Jelikož je to naprosto vyrovnaný člověk, což mu dost závidím, tak pronese jen úsměvné : Proč zase já ? 

Na rovince zjišťujeme že zablácená kola přestávají přehazovat a některá i brzdit. To je v hlavní roli zase Štanci. Má půjčené kolo od Masaříka, ale kromě barvy si zřejmě moc nepomohl. Zadní brzda teď brzdí pořád a přehazovačka vzadu neobsahuje číslo 2 ( kolo je vybaveno grip shiftem a číslo je pouze smazané ). Brzdu trochu poštelujeme a k přehazování podáme snad dost podrobný výklad. Jedeme dál. Další nucená zastávka. S prosbou : Vraždo teď už to zase brzdí pořád můžeš se na to kouknout. Servismen je v úzkých. Vše se zdá být v pořádku, ale „špalky“ jsou pořád přimáčknuty k ráfku. Co s tím kur….a je ? 

Vysvětlení je ovšem hodně jednoduché. Láhev na pití je v držáku zasunuta tak šíkovně, že tlačí lanko k rámu a tím nechává brzdy v akci. Odstraněno. Paráda už to zase vše funguje. Jen ten déšť ne a ne ustat. 

Rovinku si vychutnáváme po dobu ujetí asi 2 km. Občas byl i asfalt a tak se nám jelo docela fajn. Další překážkou v cestě jsou nám schody. Bohužel na horu. Ale kdo neviděl pokličky z blízka jako by byl.

To co se odehrávalo při výšlapu na horu s kolem v ruce si nedokážete snad ani představit. Tlačit kolo do schodů a občas si pomoci brzdou = nemožné. Vzít kolo na rameno = nemyslitelné.

Takže každý volí nějakou vlastní variantu a čas neúprosně utíká. Po cca 15-ti minutách jsme na hoře. Kolo už však nikdy v životě nechceme vidět. Trenéra nenávidíme, ale společnou fotku si na konec uděláme. 

Teď už to půjde rychle. Skoro rovina, celkem bez bláta = nuda. Jenže je tu ještě jedna zatáčka v lese a ještě k tomu z kopce. Za sebou jedou dnešní favorité rubriky Borec na konec. Štancimu to uklouzne a padá. Vlčák za ním ho pro jistotu ještě „přejede“.  Oba jsou v pořádku jen kolo má sedlo v né uplně standartní pozici. Narovnáme a teď již bez dalších komplikací dorážíme celý mokří a špinavý do kempu.

Večeře nám stydne, ale hygiena má přednost. Na konec ještě dostaneme vynadáno od paní kuchařky, že máme prý 30 min zpoždění, ale to si „vyžere“ trenér.

Co myslíte, pojedeme ještě někdy ?   

 

Sobota

 

I pro letošní rok jsme zvolili k letnímu soustředění lokalitu Mšenského autokempu. Z minulých let jsme zvyklí na zdejší terény a protože zde máme velice nadstandartní péči co se jídla týká není důvod nic měnit.

 

Pro tento rok se soustředění účastní 3 kategorie . Starší přípravka společně s mladšími žáky pod vedením trenérů Roberta a Ondry.

 

Starší žáky má pod palcem Radim a jako novinku sem přivezl Honza torzo dorostu. 

 

O zdraví všech pečuje MUDr. Prof. Doc .  Jarda Jerry Sanitka CSc.

Jako šéftrenér na nás přísně dohlíží Vražda. Jelikož je to mimo jiné znalec v oboru cyklotras, tak dorostu ordinuje příjemné projížďky po okolí na jednostopých ořích . 

 

Do Mšena jsme dorazili + -  kolem 12:00 skoro všichni. Jelikož zde před námi byli fotbalisté z jiného oddílu a končili netradičně obědem tak jsme se nejdříve ubytovali a na oběd jsme mohli až po 12:30. Uvařit cca 80 porcí se zdálo pro provozovatele sice nemožné, ale paní kuchařka vše zvládla na výbornou. Buřt guláš s chlebíkem do nás zahučel a mohli jsme se věnovat organizačním povinnostem. Spousta z nás to tu zná velmi dobře, takže jen několika nováčkům důrazné poučení o tom jak se NE/ chovat a co vše se smí a nesmí . Pohoda

 

Jdeme na tréninky . 

 

Robert se dnes Musí obejít bez tréni Ondry ( ten ještě užívá dovolenou a přijede až zítra ). 

A tak se svými svěřenci z kategorií  U10 a U12 vydává na seznamovačku s balonem po prázdninách. Je vidět, že někdo nezahálel a s míčem dělá pokroky.  Ostatní to zajisté rychle doženou.

 

Radim klukům z U15 dává do těla a začínají přípravu na velký fotbal. Kombinace bude zapotřebí a "bagovky" se také neztratí.

 

A nejstarší kluci vyráží na kolo. Vrátenská Hora je jeden z cílů, který jim trenér na plánoval.   

Zde si  Vám dovolím trošičku přiblížit o jaký zážitek asi tak šlo. 

Kola mají kluci v různých technických stavech. Musíme se spokojit s tím, že jsou alespoň nafouknutá. Nu co, vyrazíme a uvidíme kam dojedem. 

Hned po cca 1 km jeden člen pelotonu padá na naprosto rovném úseku bez cizího zavinění .

Po dotazu, cos dělal tvl ? Jsem se dozvěděl že nic . Drobné oděrky neřešíme ( kámen z kolene odstraníme pouhým „odcvrnknutím“ ) a jedeme dál. Po příjezdu na lesní cestu oceníme kola typu horská. Jen chudák Mára se dře na treku. Nabízím mu výměnu za mého „horala“, ale měnit nechce  .  Za pár chvil možná v duchu lituje, ale stejně nic nepřizná.  Na vrcholku jedné lesní cesty se mu to malinko šmikne a je to parádní kousek názvem left side. Nu co snad má něco na převlečení, protože tohle tady asi nevyperem . Na dalším úseku poznáváme, že ani horská kola nejezdí po soutězkách úplně bezpečně a tak chvilkama střídavě kola vedeme a někdy i nosíme . Po překonání těchto „trablů“ chceme pokračovat v sedlech, ale najednou zaslechneme Tomáše jenš ne scela publikovatelný křikem dává najevo drobnou technickou závadu. Zadní brzda nebrzdí a to se cestou z kopce na mokrém povrchu lesní cesty úplně nehodí. No a jetu k vidění parádní front  flip  v nášlapech. Jj tušíte správně, když to nešlo zadní , tak hrábnul po přední . I s kolem udělal  kotrmelec ale dopadl do měkého. Po krátké rozpravě a technické prohlídce máme jasno. No já jsem byl minulý týden na dovolené na kolech a tam jsem se rozbil a trochu jsem tu brzdu asi odřel. Výsledek : zbytek brzdové kapaliny vytekl a tak nebylo čím by to brzdilo. Zbytek cesty musel jet jen na přední brzdu, a nebo na „pekaře“ . 

To by se za našich mladých let nestalo . Lanko mohlo jen prasknout,ale to bychom  snad nějak opravili .Cestou se nám ještě někde stratil  Honza, ale po navázání spojení se domlouváme, že pojede sólo. Cíl naší cesty je Vrátenská hora s rozhlednou. Bohužel se rozhledny z nějakého nám nepochopitelného důvodů nestaví na rovině a nebo v údolí. Dřeme jak koně a je to furt do kopce. To snad neskončí. Když se po cca 3 až 4km vrcholové etapy dostaneme k rozhledně,tak nemáme zrovna 2x radost. Za 1. je zavřeno i když ma být ještě asi 1,5 h otevřeno a za 2.hé Honza si tam již nějaký čas v klidu vysedává. Času na odpočinek tak není mnoho a jedeme dál. Teď už to snad bude jen z kopce. Cestou se zastavíme na krátké občerstvení kde si dáme výbornou točenou Ananasovou limču, kofolu,pivo a pizzu . Nutno podotknout, že 16 ks z jedné pizzy není opravdu moc. Takže si každý zobne a vyžádáme si ještě jednu. Po takovém výkonu si zasloužíme.  

Další z řady kaskadérských kousků si připravil Dominik. Kdy při sjezdu z kopce v zatáčce ukázkově vystoupil z kola a předvedl nám skluz jaký při fotbale ještě nikdy neudělal. Kolo i Domča jsou v pořádku. Vlčákovi přestává kolo přehazovat a tak je opět v pernamenci servismen Vražda. Rozpletený bovden a lanko přehazovačky se na koleni spravuje špatně. 

Ale i to nějak překonáme.  Bohužel je před námi ještě pár kopečků, ale ty zdoláváme bez dalších technických problémů. Po příjezdu do kempu nám na tachometru svítí ujetých nějakých 23km což není sice moc, ale v terénu a v kopcích nám to bohatě stačí. Doufáme, že už snad jezdit nebudeme , nebo alespoň jen po asfaltu .

 

Po večeři už jen osobní volno a večerka v 22:00.

 

 

Neděle

 

Ráno budíček v 7:20, Mladší hráči vyráží na ranní rozcvičku na stadión. Protažení a běh je po ránu jistě strašně zdravé a tak pod dohledem Roberta a Radima poctivě kluci krouží ovály.

 

Dorost stává až před snídaní. V 8:00 snídaně formou švédských stolů. 

 

V 9:00 jdeme na dopolední část tréninkových dávek, které koušeme na zdejší Maracana. Není z nejrovnějších, ale to nám nevadí.

 

K obědu si dáme svíčkovou a po poledním klidu díky poslednímu záchvěvu léta vyrážíme na zdejší vyhlášené koupaliště. Voda opět avizovaná na přijatelných 22°C. Realita je minimálně o 5°C jiná ( bohužel směrem dolů ).

Dle kategorií plaveme přidělené počty bazénů. Je nám sice zima, ale na to trenéři nereflektují. 

V areálu jsme objevili dokonce pingpongový stůl, takže ho obsadíme a kdo chce jde si plácnout. Vražda se chlubí tím jak i tento sport ovládá na „mistrovské“ úrovni. Přijímá výzvu za výzvou a postupně své prohlášení potvrzuje. Jenže je tu ještě jeden chlapec ze starší přípravky, který si chce také zahrát. A najednou se ukazuje, že to umí víc než dobře. Vražda dělá co může ale postavou sice malý ale výkonem rozhodně srovnatelný soupeř ho nepřestává překvapovat. Bohužel nehrají na body, ale je to jasně nejlepší dnešní pinec. Tomáš si jasně získává přihlížející publikum na svou stranu.

Bohužel již musmií jít a tak se asi jen tak nedozvíme jak by dopadl opravdový zápas.

 

Cestou zpět do kempu znovu jako každý rok zavaříme zmrzlinový stroj v cukrárně na náměstí. Dnešní vanilková a malinová je výborná.

 

K večeři si dáme skvělé riziko a jdeme utrácet tvrdě vydělanou odměnu do zdejšího šenku.

Brambůrky, kofola, a další dobroty mizí z regálů ve vteřinách.  Óóóó jaké překvapení. Jezdíme sem spoustu let, ale tento rituál je každý rok stejný. Ale co celý den dřeme jako koně, tak si něco dopřát můžeme.

 Konečně se k nám připojili během dne všichni opozdilci včetně Ondry atak hlásíme jsme komplet. Ondrovu přítomnost mnozí z nás ihned oceníme, protože nám dokáže zprovoznit 02 TV a můžem tak koukat na fotbal v televizi. Bohužel i zde dochází k určitým „technickým“ problémům, protože hraje Sparta v Mladé Boleslavi a k překvapení drtivé většiny přihlížejících se nám zde infiltrují nějaké sešívky. No a ještě jsou během televizního přenosu čím dál tím odvážnější. Nutno podotknout, že Sparta hraje to svoje, takže původní plány na „předělání“ slávistů zřejmě padnou. No uvidíme.

 

Večerka ve 22:00 se nám ještě nedaří dodržovat úplně na vteřinu, ale to se do úterý také podaří.

 

 

 

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.